Pár let zpátky jsme se rozhodli odejít z města a začít žít v horách. Život v malé komunitě, blízko přírody, se ukázal být přesně tím, co jsme potřebovali.
Cesta k našemu snu ale nebyla jednoduchá. Po nalezení „toho pravého“ místa jsme nahoru vytáhli desetimetrový kontejner, ve kterém jsme půl roku bydleli, abychom měli během stavby alespoň nějakou střechu nad hlavou. Rychle jsme se naučili fungovat na malém prostoru a zjistili jsme, že člověk ke spokojenému životu vlastně nepotřebuje mnoho věcí.
Návrh, konstrukce, interiéry i nábytek – všechno jsme dělali sami nebo s pomocí přátel a rodiny. Celý proces se proto dost protáhl. A nejen ten. Nejdelší bylo čekání na elektřinu. Błogostan leží vysoko v horách a v okolí nejsou žádné další stavby. Dva roky jsme tak žili bez elektřiny, s generátorem, který jsme zároveň milovali i nenáviděli. Byla to taková náročná láska.
Tyhle zkušenosti nás posílily. Naučily nás vážit si maličkostí a rychle řešit nové situace. Protože život na venkově se skládá z drobných, někdy zvláštních problémů, které je potřeba řešit. Nic tu nepřijde samo a nic není úplně jisté.
Proč právě Kladská země?
Byla to asi naše první společná dovolená, určitě první v horách. Dostali jsme se do Wójtowic v Bystřických horách. Líbilo se nám, že na stezkách nebylo moc lidí, a místní lesy měly v sobě něco magického – něco, co se těžko popisuje slovy.
U jedné dovolené to neskončilo. Začali jsme se vracet čím dál častěji. A pokaždé, když jsme se museli vracet do Poznaně, bylo to těžké. Jednou, když jsme jeli autem a projížděli Bardem – místem, které dnes nazýváme bránou do Kladské kotliny – někdo z nás řekl: „Jedeme domů.“ A tím to všechno začalo.
Jednoho dne jsme se dostali do Jodłówa. Tahle malá vesnice si nás úplně získala. A i když zpočátku nic nenasvědčovalo tomu, že se sem vrátíme, právě tohle místo si nás nakonec zavolalo zpátky a stalo se naším domovem. Výhledy v Błogostanu berou dech. Každý den se za okny odehrává jedinečné přírodní divadlo. Dnes si už nedokážeme představit krásnější místo pro život.
Součástí naší Błogostanové rodiny jsou také Ania a Czarek, naši sourozenci. Během celého procesu jsme se mohli opřít o jejich pomoc, podporu i tvrdou práci.
Máme velkou radost, že vás teď můžeme pozvat a ukázat vám náš Błogostan. Doufáme, že si ho zamilujete stejně jako my.
